18. dubna 2024 jsme po letech v Domě kultury v Mladé Boleslavi hostili Ústřední hudbu AČR, kterou tentokráte dirigoval kpt. Marek Müller – náš dirigent Podnikového dechového orchestru ŠKODA-AUTO. Role se tentokráte vyměnily – zatímco od roku 1950 jezdili v rámci spolupráce dirigovat náš orchestr vojenští dirigenti, ať již z Ústřední hudby AČR (ČsLA), nebo Policie ČR (Hudba hradní stráže) – náš dirigent Marek Müller se v loňském roce rozhodl, že civil vymění za armádní uniformu. Udělal úspěšně konkurs k ÚH AČR a po náročném přijímači ve Vyškově stanul v čele tohoto prestižního orchestru.
Na oplátku Mgr. Kamil Mezihorák, který byl po předchozí funkci šéfdirigenta ÚHAČR hlavním inspektorem vojenských hudeb, odešel v loňském roce do civilu (vojny měl již plné zuby) a stal se z něj učitel na Základní umělecké (hudební) škole – ZUŠ, tč. v Jablonci n.Nis. Bc. Marek Müller byl v civilu učitelem na ZUŠ zde v Mladé Boleslavi.
Koncert byl nádherný, velký sál Domu kultury zaplněn muzikantským publikem. V programu zazněla většina skladeb, které jsme již také hráli – a zde jsme všichni slyšeli tu pravdu, kterou jsem dal do názvu tohoto článku. Ať se snažíme sebevíc a nehrajeme špatně – spíše se dá říci, že hrajeme dobře – ale k oné muzikantské dokonalosti a profesionalitě ještě schází ona pomyslná dvě patra, která těžko amatérský orchestr již překoná.
Trochu ironicky jsem se ptal po koncertě Marka na genderovou nevyváženost v Ústřední hudbě, kde jsme postrádali ženy, které nesmí dnes chybět nikde – samí chlapi, samí vojáci, samí muzikanti – žádná žena, žádná vojačka, žádná muzikantka! Marek odvětil – „tak to je, jsme pouze muži“. Moje otázka „a kde je ta hezká mladá hornistka, kterou máte na plakátě?“ „Ta je z vojenské hudby v Olomouci“ zněla odpověď. Pomyslel jsem si – ŠKODA.
V minulosti jsem zažil a vyslechl několik koncertů Ústřední hudby dříve ČsLA, dnes AČR.
V padesátých létech dvacátého století, když začala i „studená válka“ se hodně peněz vráželo do armády. Na jedné straně vyhozené prachy, ale pro kulturu a hudbu dobře. Do armády v té době nastoupil i škodovák a muzikant Mirek Holý, který získal pozici ve vedení Ústřední hudby ČsLA. A zde se zrodila i ona pověstná spolupráce mezi tímto vrcholným vojenským hudebním tělesem a Dechovou hudbou ZK ROH AZNP Mladá Boleslav, který spoluzaložil a v té době vedl František Holub. Začali k nám jezdit profesionální dirigenti plk. Jan Fadrhons a pplk. Hynek Sluka. Otevřel se nám profesionální notový archiv, který pilně pan Holub opisoval a tvoří i základ našeho stávajícího archivu, kde je uloženo cca dva tisíce titulů.
V té době i v Ústřední hudbě ČsLA soupeřily dvě skupiny. Jeden pól tvořila dvojice Fadrhons – Sluka, druhou dvojici tvořili dirigenti a hudební skladatelé Praveček – Urbanec. My jsme byli napojeni na dvojici první.
Pan dirigent Hynek Sluka, ale po něm i Eduard Kudelásek nám vštěpovali pravdu – „muzikanti jsou ku.vy, ale nejhorší ku.vy jsou dirigenti“. Co k tomu dodat?
První koncert Ústřední hudby ČsLA se v Boleslavi konal někdy v roce 1950 na tehdejším sportovním – lehkoatletickém stadionu v dnešní Pezinské ulici. Zde zazněly s novým zvukem pochody Jana Fadrhonse – Rota vpřed, Trubač jízdy, nebo Pochod samopalníků. Bylo to něco jiného než stávající sokolské pochody a pochody Františka Kmocha, které do té doby tvořily převážnou část repertoáru dechových hudeb.
Druhý koncert Ústřední hudby se konal na již dostavěném, ale v tehdejší době nezastřešeném zimním stadionu někdy v roce 1958. Zde byla největší skladbou „Slavnostní ouvertura 1812“ Petra Iljiče Čajkovského.
Nevím zda v dalších létech opět zavítala Ústřední hudba do našeho města, ale pamatuji její koncert již v Domě kultury, takže to muselo být někdy na přelomu 70. a 80. let minulého století. Z tohoto vystoupení mi v paměti utkvěla skladba Karola Pádivého „Pochod textiláků“, kdy v refrénu podporují rytmus tympány (raz-dva, raz-dva) – krásné.
Hráči ÚH nám vypomáhali (tak jako i dnes) při náročných koncertech – třeba i na soutěžních festivalech v Ostravě, kam jsme jezdili již i v sedmdesátých a osmdesátých létech. Téměř pravidelnou výpomocí byl křídlovák pan Kmoch (pěkný násoska), u bicích jsem měl často jako hosta činelistu pana Kužela (nádherný a skromný člověk a kamarád), který občas zaskakoval za mého otce v době jeho nemocí.
Je však nutné se přesunout na základní téma článku – koncert ÚH AČR v dubnu t.r. u nás doma.
Když projdu repertoár tohoto koncertu, tak mohu konstatovat, že většinu skladeb jsme také hráli, nebo i pravidelně hrajeme (i když o ta dvě patra nížeji). Ať je to již Slavnostní pochod Antonína Dvořáka, Libertango, které velmi dobře hrál ještě v předkovidové době v jižních zahradách Pražského hradu náš tehdejší trumpetista Václav Němec. Nosnou melodii z filmu „Tenkrát na západě“ jsme hráli vždy jako sólo pro alt-saxofon – již v roce 1994 při zájezdu do Normandie (50 let od vylodění) ji hrál Mirek Kučera, později roli sólového partu převzal Pepa Žemlička. Píseň Máří Magdalény běžně zpívá naše zpěvačka Markétka Amerighi, I Feel Pretty i s naším orchestrem již dvakrát zpívala sama Lucie Silkeová. Na závěr jsem si nechal Fanfáru svobody Johna Williamse – nosnou melodii z pentalogie seriálu „Indiana Jones“. Tu jsme hráli a hrajeme každou chvíli. Na jednu mám však obzvláště osobní vzpomínku. Letos slavíme dvacet let od vstupu do Evropské unie – 1. května 2004. Tehdy to bylo s většinovým nadšením, které po pravdě za těch dvacet let trochu vyprchalo, ale Evropská unie je stále náš domov – to platí. Náš orchestr měl v předvečer této velké události 30. dubna 2004 pod záštitou města slavnostní koncert ve Sboru českých bratří. V té době jsem ještě uváděl – moderoval většinu našich koncertů. Tuto funkci po pár létech převzal Martin Herrmann, který ji pozvedl také o dvě poschodí výše. Pro ohlášení vzpomínané skladby Fanfáry svobody jsem použil parafrázi astronauta Neil Armstronga z Apolla 11, který při vstupu na měsíční povrch pronesl slova: „Je to malý krok pro člověka a velký skok pro lidstvo“. V pojetí onoho 30. dubna 2004 „Je to malý krok pro každého z nás, ale velký skok pro Českou republiku“.
Miroslav Čuban – 26. června 2024