Na sklonku léta roku 1993 byl pověřen Podnikový dechový orchestr ŠKODA-AUTO ještě s orchestrem Vítkovák z Ostravy hájit naše barvy na Mezinárodní hudební soutěži nové tvorby ve švýcarském Interlakenu, což je překrásné lázeňské město ve středu země pod pověstným zimním střediskem Watterhornem a Grindenwaldem, nad kterými kraluje snad nejznámější trojice alpských velehor – Eiger (3 970 m), Mönch (4 099 m) a Jungfraujoch (3 475 m). Sem do výšky 3 500 m na „Střechu Evropy“ vede nejvyšší evropská ozubnicová železnice (vnitřkem hory Eiger), která byla uvedena do provozu již na přelomu 19. a 20. století.
Povinnou skladbou zdejší soutěže byla „Moravská rapsodie“ našeho skladatele Evžena Zámečníka. Skladba neobyčejně složitá, kde téměř každý takt v jiné délce, jinak členěný. Zkoušeli jsme ji od jara do léta, při odjezdu vše vypadalo slušně – přesto jsme si vůbec nedělali naděje, že bychom mohli slušně uspět – hlavně, abychom nevybouchli. Favoritem byl spíše náš druhý český orchestr Vítkovák.
Vlastní soutěž byla v pátek, my dorazili do Interlakenu po poněkud dramatické cestě pozdě v noci ze čtvrtka na pátek (plán byl ve čtvrtek odpoledne). Vlastní soutěžní vystoupení bylo v pátek večer. Každý orchestr měl cca 30 minut před vlastním vystoupením možnost na rozehrání v samostatné zkušebně (jak to u soutěží bývá). Nastoupili jsme do poměrně přetopené místnosti a chtěli jsme se naladit – nešlo to – bída. Potom nástup taktovkou dirigenta – NIC !!! Následovalo jen pár skřeků. Opakovat – pouze falešné tóny, bez rytmu. Hrůza – ještě do třetice; rozklepaly se nám kolena a byl konec. Jako bychom soutěžní skladbu nikdy neviděli. Zoufalý dirigent – pan Kudelásek vydal pokyn: „Balit noty, nic nemá cenu, jdeme na popravu“.
Přišla naše chvíle předvést soutěžní mezinárodní porotě i plnému hledišti, hlavně muzikantů, co umíme. Stále ještě rozklepaní jsme se usadili a čekali na povel poroty i dirigenta. Potom to přišlo! Na podiu od prvého taktu hrál úplně jiný orchestr, než na zkušebně. V plné soustředěnosti, ale i pohodě, bez jediné chybičky jsme povinnou skladbu uhráli. Spadl nám kámen ze srdce, dirigent nám poděkoval. Po nás šly další orchestry, které také zahrály vše dobře. Po konci jsme čekali verdikt poroty. Když byl vyhlášen, spadla nám čelist po druhé. Prvé místo – Podnikový dechový orchestr ŠKODA – Česká republika. Publikum aplaudovalo ve stoje, naši kluci (a holky) – tedy muzikanti křepčili nadšením. Kolegové z ostatních kapel nešetřili gratulacemi, obklopili nás a napájeli nás alkoholem (na který my jsme neměli). Já osobně – tak jako vždy, když mi je blaze jsem toto nadšení pozoroval z koutka (kam jsem zalezl), aby nebyly vidět moje zavlhlé oči a slzy, které mi stékaly po tvářích.
Miroslav Čuban – 27. února 2020
