Letos tomu bude 20 let od doby, kdy jsme s naší škodováckou dechovkou absolvovali zahraniční zájezd. Tento, sice poslední, ale za to překrásný, byl i tečkou a vyvrcholením působení dirigenta Mgr. Stanislava Horáka v čele našeho orchestru.
Cisternino – město a okolní kraj na jihovýchodním pobřeží Itálie je krásným koutkem země. Byli jsme sem pozváni na 9. festival orchestrů „Valle Dittria“ – v přímém italském označení „9 FESTIVAL VALLE DITTRIA BANDI MUSIKALE“. Na tuto cestu jsme nejeli sami – součástí skupiny byly i mažoretky z Úpice (říkali jsme jim „Opice z Úpice“). Z této symbiózy měli radost hlavně mladší pánské, či spíše chlapecké nástrojové skupiny.
Ubytování bylo excelentní - jedno z nejkrásnějších z celé řady našich zahraničních zájezdů. Moderní, překrásný hotýlek „Lo Smeraldo“ kousek od vlastního města s nádhernou zahradou a vlastním bazénem byl pro nás zpruhou v polovině horkých prázdnin. Ubytování ve dvoulůžkových pokojích – já jako vždy v tomto čase s Jarkou Zbrojem, který v té době hrál ještě baryton – saxofon. Hotel sloužil k ubytování a zde jsme měli i snídaně, jinak jsme se stravovali ve vlastním městě, v místní škole. Zde na chodbě školy v přízemí byly dlouhé stoly. Ke všem jídlům, dnes si již nevzpomenu na hlavní chody (stejky, klobásy apod.), ale bezpečně vím, že jim předcházel předkrm - italsky „pasta“ italské těstoviny na různé způsoby. No – a k tomu vždy lahve italského červeného vína, někdy až přes míru. To se ale nikdy nepromítlo do povinností, které jsme zde měli.
Své vzpomínky čerpám spíše z fotografií, poznámky jsem si nedělal a také nenásledoval žádný článek o tomto zájezdu – závodní časopis Ventil již nebyl a nebyly ještě naše internetové stránky, kam nyní umisťují vzpomínky orchestru. Z poznámek pravděpodobně Drahomíra Bergra (Synka) nebo Václava Severy, kteří v té době vedli archiv a seznam zájezdů se lze dočíst, že dirigentem byl Mgr. Stanislav Horák, sólisty Jindra Benešová, Jan Zubák a další instrumentalisté. Z bohatého programu vyjímám pouze ty hlavní sklady: Sousa – El Capitan, Bizet – Carmen, Dvořák – Slovanský tanec č. 7, Mikulka – Hudbu hrajem veselou, Beethoven – Menuet, Vlak – New York, Kudelásek – Přehlídka evergreenů, Burns – Valčík na rozloučenou a řada dalších.
V té době jsem hrál činely a moje dvojka (spíše jednička) – velký buben hrál jeden z nejlepších kamarádů – o 10 let starší Mirek Ernest. Byli jsme spolu nádherně sehraní i sezpívaní.
Absolvovali jsem zde asi 3 – 4 samostatné koncerty. Co zde však bylo zcela zásadní – dostalo se nám té cti, že při hlavním koncertu celých slavností, kdy se na podiu vystřídala celá řada orchestrů s kratším programem, jsme byli pověřeni odehrát italskou hymnu. Té jsme věnovali nejbližší dopoledne a za hymnu jsme následně získali velký potlesk a uznání – (kdo umí – ten umí !!!).
Pořadatelé nás provedli celým městem, jeho kostely a dalšími památkami. Následně jsme se již ve volném čase procházeli po městě ve dne i večer sami.
Navštívili jsme též místní vinařství a prodejnu olivového oleje - UPAL. Byla nabídnuta degustace a téměř každý si odvážel větší, či menší kanystr vína podle své chutí. Já osobně této nabídce odolal (jsem přítel moravských vín) a věnoval se spíše olivovým olejům.
To však nebylo vše „nej“ – měli jsme zde i plno volného času, takže několikrát dopoledne se jezdilo cca 5 km na mořské pobřeží, které zde tvoří překrásné písečné duny a pláže s pozvolným vstupem do moře. Mladí i staří muzikanti se zde vydováděli dosyta. Ve všední dny jsme zde byli téměř sami, ale o víkendu zde byla hlava na hlavě – naše hlavy mezi ostatními hlavami.
Jeden den, nebo část dne byl věnován zájezdu do nedalekého městečka „Albertobello“, které je známo svými typickými stavbami. Jsou to unikátní monumenty – kulaté domy z kamene zvané „trulli“. Městečko je na seznamu kulturních památek UNESCO. Více než detailní popis zprostředkují přiložené fotografie, kterých jsme zde (díky začínající digitalizaci) pořídili více. Zde děkuji kamarádům, kteří fotografie poskytli, já osobně jsem tento rok fotografoval ještě na klasiku – barevný film.
Osobně jsem zde oslavil své 69. narozeniny. Ráno, po nástupu do autobusu toto jubileum slavnostně oznámil pan dirigent Horák, který vedl o těchto datech kvalitní evidenci. Večer jsme s přáteli (i přítelkyněmi) tyto nekulaté narozeniny náležitě oslavili na zahradě našeho hotelu – tento věk je ještě plný nápadů, chutí a očekávání.
Vše však jednou končí a přišel i poslední večer před návratem. Opět se couralo po městě, něco se popilo, ale mělo to i spoji pointu – ztratil se nám Synek – Drahomír Berger, který se vydal na toulky sám. Bylo vyhlášeno velké pátrání; až někdy po půlnoci jsme ztracence našli – to bylo slávy. Nic nám nescházelo, abychom ráno nastartovali autobus a s vědomím krásně prožitých letních dnů, ale i s pocitem dobře vykonané práce namířili po východním pobřeží Itálie směr na sever – do svého domova.
Zbylo plno krásných vzpomínek a z fotek i na kamarády – spoluhráče, kteří již mezi námi nejsou.
Na závěr bych chtěl ještě jednou poděkovat kolegům z orchestru, kteří pomohli osvěžit paměť fotografiemi – Mirek Kuhn, ale i zápisem v kronice našeho orchestru.
Miroslav Čuban
Mladá Boleslav 12. března 2025
