V prvé polovině šedesátých let se škodovácké dechovce dařilo. S ohledem na zajištěná vystoupení; od roku 1960 pravidelné zájezdy do NDR, kde byly desetitisícové návštěvy např. v Erfurtu na výstavách květin IGA, byl zájem o členství v tomto orchestru stále značný, žádné problémy s obsazením jednotlivých nástrojových sekcí. I repertoár se díky spolupráci s ÚH ČSLA rozrůstal, dostávali jsme k disposici aranže novinek z této oblasti, dirigent – pan Holub vše promptně opsal (kopírky nebyly) a my zkoušeli a zkoušeli. V těchto létech byl naším šéfdirigentem, spíše uměleckým poradcem hlavní inspektor vojenských hudeb MNO Hynek Sluka. A byli jsme známi na veřejnosti. To byl jistě i důvod, že jsme byli pozváni k účasti na 1. Kmochově Kolíně, který se konal v červnu roku 1962. Byla zde celá řada dechových orchestrů, kde jako favorit nejvíce očekávaný byl dechový orchestr AMATI –Kraslice, prakticky poloprofesionální orchestr, ke kterému jsme všichni shlíželi jako k modle. Ke Kmochově Kolínu patří řada samostatných koncertů, tradiční průvod městem a závěrečný monstrkoncert všech zúčastněných kapel.
Tento první Kmochův Kolín měl pódiová vystoupení na nedávno nově otevřeném zimním stadionu „Na Zálabí“. V pozdějších létech se hlavní program tohoto festivalu přenesl na hlavní kolínské Karlovo náměstí.
Jak jsem již uvedl, v tomto čase jsme byli dobře sehraní i rozehraní. Na trumpetu v té době s námi hrál můj kolega z big-bandu STUDIO – Zdeněk Köhler (ještě žije). Trumpetista, který neměl mezi Prahou a Libercem konkurenci. Zájem o něj měl i orchestr Karla Vlacha, který v té době kraloval na poli swingu a POP-hudby. Jedno z těch „zázračných dětí“ s úžasnou pamětí. Již v pěti létech koncertoval na akordeon předehrami Fučíka a Suppého. Zvuk jeho trumpety – osmihranné Arigry byl nezapomenutelný. Avšak tak, jako většina výjimečných osobností byl nevyzpytatelný. Pokud mu to sedělo, hrál božsky. Najednou zjistil, že mu to již tak nejde a klidně odešel uprostřed hry (to v big-bandu, nikoliv na koncertě dechového orchestru). Na prvním Kmochově Kolínu jsme využili jeho nadání a přítomnosti a do svého programu zařadili v té době populární skladbu „Staré zlaté slunce“. Jak jsem nyní zjistil, je stále v našem archivu. Odezva u posluchačů byla úžasná – potlesk ve stoje !
Kolínskou Kmochovu hudbu v té době dirigoval Jan Vostrčil, který se proslavil nejen jako dirigent Kmochovy hudby, ale ještě více jako herec ve Formanových filmech „Černý Petr“ a „Hoří, má panenko“. Byl to šoumen, který si své popularity užíval.
Když jsme absolvovali samostatný koncert i pochod městem, zbýval ještě monstrkoncert. Na něj byl vytvořen zasedací pořádek pro jednotlivé kapely a nástrojové sekce. Když pořadatel vyhlašoval obsazení u bicích nástrojů zaznělo: „Malé bubínky – AMATI Kraslice, činely Amati Kraslice, velký buben Podnikový orchestr AZNP (ŠKODA).“ Spadla mi čelist, ale nadmul jsem se pýchou jako ten největší páv, když roztáhne svá brka. Já – mlaďoch, který je za bubnem dva roky a nyní budu na podium uprostřed s kolegy z AMATI. Tak se také stalo.
Jednou ze skladeb monstrkoncertu byla v té době populární skladba bulharského skladatele Michala Blantěra „Zvítězí mládí“ – pochod, spíše foxpochod. Zde jsme si krásně s kolegy z Amati zařádili. Dnes to mohu říci – můj otec, který hrál činely, byl výborný hudebník, ale swingař nikdy nebyl, což mladí hoši z Amati byli. V pohodě došlo na závěrečné skladby – pochody Františka Kmocha, které dirigoval již zmíněný dirigent Kmochovy hudby – pan Vostrčil. Při poslední skladbě (již nevím, zda „Muziky, muziky“, nebo „Kolíne, Kolíne“ se dirigent obrátil čelem k publiku (náš šéfdirigent Kamil Mezihorák to dělá také – je to působivé). Ale v Kolíně zapůsobila negativně zpětná ozvěna zimního stadionu a šoumen Vostrčil místo hudby, kterou měl za zády se chytil rytmického potlesku posluchačů. Rytmus se začal houpat, již to vypadalo na krach. Mrkli jsme s Amatovci na sebe a křikli – „nedáme se – jedeme s orchestrem, ne s dirigentem“ !!! Tak jsme chvíli bojovali, orchestr pochopil, že také nemůže podle dirigenta – my jsme vyhráli a tím i zachránili celý monstrkoncert. Pan dirigent Vostrčil nám po ukončení přišel poděkovat a omluvil se – pašák a charakter !!!
P.S. Kmochových Kolínů jsem si za dobu svého působení užil až-až. Ale později (naše bicí sekce, hlavně já a hráč na malý bubínek Jirka Vonička) jsme se vždy koukali z monstrkoncertu ulejt – ať si to vychutnají ti, kteří rádi hrají !!! My, staří mazáci – staří ulejváci !!!
Mladá Boleslav 30. listopadu 2022 – Miroslav Čuban